O mně
Pár slov o mně...
Jmenuji se Iva Klusová - narodila jsem se 14. 11. 1982 v Praze ve znamení Štíra. Od narození bydlím v rodinném domku v malé vesničce ZDIBY nedaleko Prahy. Zde jsem také navštěvovala první tři roky ZŠ ve Veltěži. Po té jsem přestoupila na ZŠ v Klecanech (malé městečko nedaleko Zdib), kde jsem ukončila Základní 9-leté vzdělání a následovali 4 roky Integrované střední školy technické obor: Asistent podnikatele na Praze 9 Letňanech s maturitou - studium jsem úspěšně ukončila v květnu r. 2002. Po studiu následovala pracovní činnost... Nejdříve jako Scanning/pokladní v obchodním domě Kaufland v. o. s. a pak až do dnešního dne pracuji jako kancelářská síla - fakturantka. Veškerý svůj volný čas věnuji především koním, svému pejskovi, kamarádům a známým… Bohužel, toho volného času není nikdy dost…
Má cesta ke koním...
Mé největší hobby jsou koně... Od samého dětství jsem si přála o toto krásné zvíře
pečovat... Má touha a přání se splnila v roce 1996 – bylo mi 14 let a já měla možnost poprvé si to
krásné zvíře pohladit a poprvé jsem usedla na jeho hřbet – byla jsem opravdu šťastná a nemohla
jsem tomu dlouho uvěřit... Až v tomto roce se u nás na vesnici objevilo místo kam jsem mohla
společně se svými spolužačkami chodit a pečovat o toto krásné zvíře... Tehdy ve zdibském
zámeckém parku se začala budovat stáj a koní přibývalo... Jako první zde byla klisna Sáhiba
(Sha-arab) v té době březí, aby jí nebylo smutno přibyl valach Bodie (Sha-arab x Klusák) z matčiny
strany bratr klisny Sáhiby... Za pár měsíců přibyl Flint - 3 letý hřebeček Anglického polokrevníka do
kterého jsem se zamilovala a s největším nadšením se o něj starala. Byl to tmavý hnědák bez
odznaků v kohoutku měl cca 160 cm a na hřebce byl velmi hodný a klidný. Samozřejmě nechyběla
ani projížďka na jeho hřbetě... Bohužel po roce si ho majitel přestěhoval až na Moravu... Od té doby
o něm nemám jedinou informaci, což mě velice mrzí, ale v mém srdci nadále zůstává – velmi ráda
na něj vzpomínám... Zhruba po půl roce, kdy se odstěhovala i klisna Sáhiba už i se svým hříbátkem
kobylkou Sigitou přišel k nám tehdy 13-ti letý valášek
Lukáš (ČT) – bohužel ve velice zbídačelém
stavu... Začala jsem se o něj s velikým nadšením starat – byl velice nedůvěřivý a bál se jakéhokoli
dotyku z bolesti všech svalů! V té době na něj byl opravdu žalostný pohled, ale vše se dalo do
pořádku a dnes si užívá zaslouženého důchodu... Na tohoto valáška je odkaz v hlavním menu,
kde se dozvíte spoustu zajímavých informací a o tom jak se valáškovi daří + hodně foteček!
Zdibský statek navštěvuji do dnešního dne – chodím tam velice ráda a zde jsem měla možnost
poznat spoustu nových lidí a samozřejmě i koní... V této stáji jsem se taky seznámila před x lety s
Mílou Rambouskovou, která se stala mojí nejlepší kamarádkou, hodně mě toho naučila za což jsem
do dnešního dne opravdu moc vděčná… a je také autorkou těchto stránek...
V hlavním menu je odkaz na její stránečky. Ve Zdibech jsme spolu zažily spoustu legrace a
dobrodružství… na toto období často vzpomínáme a vždy se tím pobavíme…
Vlastní kůň?
Sen asi každého začínajícího koňáka je si pořídit vlastního koně. Já jsem si tento
velký sen splnila zhruba po 8 letech u koní a to 2. ledna 2005 – společně se sestrou Blankou jsme
si koupily skoro půlroční kobylku Českého teplokrevníka Amarillu. Máme jí ustájenou také na
zdibském statku. S pořízením vlastního koně nastalo spoustu nových starostí a dalších zkušeností.
Kobylku jsme si pořídili pro všestranné využití – hlavně rekreaci... v budoucnu možná i nějaké to
hříbátko... Časem se uvidí, kam nás osud povede. V hlavním menu je odkaz na tuto kobylku a zde
budou uvedeny bližší informace...
Ostatní zvířátka...
Mezi mé další záliby patří moje fenka – kříženec jezevčíka narozen v listopadu
1995 – jmenuje se Ňufinka a je u nás už pěkných pár let... Domů jsem jí přinesla v srpnu 1998.
V letních měsících chodí se mnou za koníčkama, ale nejraději je v posteli u mého tatínka... v
teplíčku je totiž nejlépe a pod peřinkou je krásně – nezáleží na počasí ani ročním období! :o)
Sice je to velice malý psík, ale slyšet je přes půl vesnice daleko!!! Ze všech zvířátek má Ňufinka
nejraději kočičky - ráda jim olizuje obličejíčky... :o)
Abych toho náhodou neměla málo, tak už také opravdu nějakou řádku let vlastním morčata. Je
pravda, že pro jejich krátký život se jich u mě pár vystřídalo. Chtěla jsem se věnovat chovu těchto
krásných hlodavců, ale z nedostatku prostoru a času jsem se k tomu nedostala. Třeba jednou se
tomu budu moct věnovat více.